Jaro není něžné

Navzdory slovům básníka jaro není něžné ani křehké. Něžný je podzim; pomalé umírání. Jaro je syrová násilná energie, doba, kdy se vše, co dosud odpočívalo pod zemí, jako o život dere na povrch. Čistá životní síla se probouzí, vstupuje do hlíny, do rostlin, do zvířat a hlavně do mě.

Šelma se protahuje a líně přejíždí jazykem přes ostré špičáky. Má hlad. Číhá na kořist, pasoucí se srnečky s velkýma něžnýma očima, hebká zvířátka s plachým pohledem.

Víc než kdy jindy mi moje nestálá podstata připomíná indickou bohyni tisíce tváří a tisíce podob. S podzimem jsem se stala tichou a mírnou Párvatí, oddaně meditující v prachu u nohou pána Šivy. Pak bohyně umění Sarasvatí drnkla do strun víny a já se dychtivě rozběhla za zvukem cinkajících nákotníčků, abych protančila do nového roku. Předjaří mě usadilo na hřbet tygra a vsunulo mi do ruky meč. Stala jsem se bohyní matkou, mocnou Durgou, přemožitelkou démonů.
A než si stihnu zvyknout na tu změnu, běží si tygr po svém, místo meče držím dýku, jsem nahá, tmavá a divoká a na patře mě štípe pachuť krve a já tančím po těle svých nepřátel, zadupávám je do země.

Není to krutost, ale touha po životě, prudká vášeň jara, dotek ožívající země pod bosýma nohama.

V noci mě budí sny o bolesti z rozkoše a rozkoši z bolesti. Chci. Chci tě skolit a zkrotit, bičovat a pít krev z otevřených ran, znásilnit a podmanit, donutit tě křičet a škemrat. Chci tančit s vyplazeným jazykem na tvém bezmocném těle, pozřít tě, vyvrhnout, utřít slzy, utěšit… a pak začít znovu a znovu a znovu…

Jaro není něžné. Ani já nejsem taková. Dokud si s létem nenasadím další z tisíce svých tváří.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *