Realita všedního dne

Ochutnávám slzu, olizuju ji z tvé potem zvlhlé tváře. Je v ní sůl, je v ní odevzdání, je v ní příchuť tvých snů. Jenže tohle není sen, tohle není žádná nehmotná pavučinka myšlenek, co tě dráždivě hladí pod peřinou. Tohle jsem já. A já nabízím pohlazení jen tehdy, když na druhé straně dlaně číhá ostrý … [Read more…]

Jaro není něžné

Navzdory slovům básníka jaro není něžné ani křehké. Něžný je podzim; pomalé umírání. Jaro je syrová násilná energie, doba, kdy se vše, co dosud odpočívalo pod zemí, jako o život dere na povrch. Čistá životní síla se probouzí, vstupuje do hlíny, do rostlin, do zvířat a hlavně do mě. Šelma se protahuje a líně přejíždí … [Read more…]

Novoroční předsevzetí a divná (nejen) pondělní rána

Prvního ledna jsem si dala předsevzetí. Tentokrát se netýkalo ani hubnutí, ani pravidelného cvičení či neméně pravidelné péče o domácnost. Předsevzala jsem si, že budu myslet pozitivně. Za každou cenu. Vesmír pochopil tento můj slib jako výzvu a hned začal zkoušet, nakolik vážně to myslím. Leden se nesl ve znamení nemoci, únavy a čekání na … [Read more…]

Být jako vakovlk

Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích … [Read more…]

Jak se budu jmenovat?

Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že … [Read more…]

Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou

Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní). První knihu jsem napsala už coby dítě. Byla to pohádka o statečném Honzíkovi, který zabil draka, aby osvobodil půvabnou Mařenku, co „měla nožki jako špejlki“ (ne, nebyla zdravotně postižená, … [Read more…]

Pět metrů krásy

sem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie. To, že sárí chybí knoflíčky nebo zip jsem dlouho považovala za zásadní překážku k tomu, abych ho mohla nosit. Navíc jsem se domnívala, … [Read more…]

Pohádky s příchutí exotického koření

Rozhodně to nebyla láska na první pohled. Při našem prvním setkání mě na několik dalších let odradil. Byl afektovaný, vyjadřoval se ve stokrát omletých frázích. Iritoval mě svou zálibou v jasných barvách. V tom, jak sebevědomě kombinoval oranžovou s růžovou. Měla jsem ho za laciného citového vyděrače. Vzbuzoval ve mně odpor. Na dlouhou dobu jsem … [Read more…]

O kočkách a mateřské lásce

Budeme mít kotě. Nebude to náš první a jak nás znám ani náš poslední přírůstek do smečky zvířat, s nimiž sdílíme domácnost. Přesto zažíváme něco nového. Na rozdíl do našich stávajících chlupatých kamarádek, mourovatý kocourek s bílými ponožkami se narodil kočce mojí kamarádky. A díky tomu se můžu těšit s kočičím miminem už od chvíle, … [Read more…]

Hypochondrova zhouba

Vždycky jsem byla hypochondr. Stonání mám z dětství spojené s příjemnými okamžiky, kdy ležím ve své posteli, obklopena hrnky s čajem, sirupy na kašel, talířky s ovocem a pochutinami všeho druhu, knihami, časopisy a hračkami. Růžové závěsy v okně jsou zataženy a dětský pokoj se noří do příjemného narůžovělého šera. Polštáře pod zády jsou načechrané … [Read more…]